Poslední zářijový víkend jsme se rozhodli strávit na /před/narozeninovém srazu v kempu. Jako správní hrdinové jsme si objednali táborové chatičky a těšili se na pohodový sraz. V pátek ráno jsem se probudila téměř jako na pustém ostrově-všude kolem byla voda, bláto, louže a mokro. A samozřejmě nehorázně pršelo. I přesto, že se mi nechtělo vystrčit ven ani čumák (a Hariet ho vůbec nevystrčila), jsme nakonec vyjely. Popohnalo nás hlavně to, že jsme pořád tak nějak čekali, až se domluví start, a najednou se ozvala Apolenka, vynášejíc tašky z auta do chatičky :-))) jako druhý se dostavil Venoušek a nakonec, když už byly dárečky rozdané a rozbalené, přijel poblijón Lexina, která se všemožně snažila paničce zničit nové auto. Bohužel plachta zvítězila :-(( první večer jsme odporně mokli (a zmokli), největší tvrďáci večera, já a Hemi, jsme seděly na dešti a popíjely drinky. Taky jsme podle toho ráno vypadaly. Moje džíny váží ještě teď asi sedm kilo a čekám až uschnou, abych je mohla dát do pračky. Sice jsem přivezla originální OBI pláštěnky, ale nějak jsem ji asi neuměla použít a hlavně jsem o ni záhy přišla, což už je vedlejší :-)) pejsci se střídavě navzájem ničili; Lexina se snažila co nejvíc zaprasit Barunu, Baruna zase chodila a poňoukala ostatní a za trest se ji Venoušek snažil neustále znásilnit. Jediná hodná Harinka malá mrkvička nezlobila. Sečteno a podtrženo, nejvíc toho za pátek naběhala Bára velká (za Venouškem a Bárou malou potažmo). Celou noc pak vydatně lilo a stejně tak ráno i kus dopoledne. Nebyla vteřina, kdy by přestalo. Bála jsem se, že se ráno probudím někde sto kilometrů po proudu. Ale spalo se mi krásně a ráno jsme s Hari vykoukly z chatky a fakt jsme byly ještě pořád v kempu (protože vylezu a co vidím? Lexinu...hned po ránu..). Půl hodiny po nás se vyvalila i Baruna (malá), teda spíš mám podezření, že byla vyvalena, neboť měla jedno ucho sem, druhý tam, zalepený oči, nemohla se postavit na nohy a vypadalo to, že sebou švihne. Pak ale zmerčila misku s granulema a přišla rázem k sobě. Zdlábli jsme snídani, Baruna mi zničila pláštěnku, vyslechli super předpověď od správcové, zabalili batohy a vyrazili na výlet do skalního bludiště. Na skály už teda s bulíkama nikdy nejdu, to říkám rovnou. Nebýt Oldy, stojím tam pod skalním schodištěm ještě teď. Nebo možná ne já ale Hariet. :-))) taky jsme našli hromady hub, ale stalo se kouzlo a domů už s námi nedojela ani jedna. Po návratu jsme zlikvidovali Apolenčin záračný kyblíček, kde byla hromada luxusního brsalátu a řízky. Mezitím laskavě přestalo pršet a vykouklo sluníčko. Uťapaní jsme po devadesátiminutové procházce (3,5h) padli za vlast. Já jsem se nemohla hýbat ještě dlouho a být tam sama, tak spím až do rána. Takhle jsem jenom zírala do sluníčka a padala do bezvědomí :-)) pesani střídavě spali a nebo zápasili, nejvíc super bylo to, že jsme kemp měli absolutně pro sebe a tak si mohli lítat dle libosti všude, kam je čumák zavlál. Odpoledne se pak vrátil mistr Venoušek, sice bez medaile, ale navoněný a vymydlený (ne na dlouho) a museli jsme mu začít vykat, protože na výstavě vyhrál a jako důkaz dovalil aspoň pár fotek. A taky pár lahvinek na zahřátí :-)) ty padly večer hlavně mojí rukou, Bára poctivě spolupracovala a držela basu a samozřejmě Olda jako jediný zástupce chlapů (Venoušku???) nad námi dohlížel. Veverka odpadla brzo, ale to nevadí, aspoň jsem mohla být u stolu já ta nejchytřejší. Nakonec se to nějak pokazilo, protože si z nás někdo vystřelil a bylo půl páté ráno, tak jsme museli jít spát, ale je to nespravedlivý, neboť mohlo být maximálně půl na půlnoc a my si ještě chtěli povídat. Navíc ráno správcová vysypala do popelnice nějaký flašky, co bůh ví kde sebrala za chatkama a vypadalo to, jako bychom to vypili my. Největší pařmen je ale Venoušek a slečna Hariet, neboť ti se nechali na verandě zachumlat každý do jedné erární deky ( pssst!!! ), nekoukal z nich ani chlup a hlídali nás tam až do rána :-)) ráno jsme s Hari vylezly asi v jedenáct, všichni už byli vzhůru a celkem svěží, ale my jsme teda svěží moc nebyly, protože mi byla v noci nehorázná zima a pořád jsem se budila a stahovala si kulicha přes uši :-))) ráno Apolenka sehnala naprosto bravurním způsobem snídani, ač to vypadalo, že zůstaneme o hladu. Pak jsme si pobalili věci (uteklo půl dne) a jeli už sbalení omrknout zámek Houska. Původní statečné plány, jak tam dojdem pěšky z kempu, skončily tak, že jsme v pěti lidech a čtyřech psech jeli jedním autem až pomalu na nádvoří :-)) zámek nás moc nenadchl, mě teda vůbec ne a ostatní asi taky moc ne, na prohlídku se nikdo nehlásil. Vyhlídka už byla trochu lepší, ale měla jsem strach, aby tam nějaký nemehlo nespadlo (Hemi se motala blízko u kraje atd.). V místní restauraci pod zámkem jsme ještě slupli oběd, Hari s Venouškem se trochu doopálili a pomalu jsme se rozjeli domů. Teda já pomalu moc ne, protože jsem se musela držet navigační červené Mazdy a ta mě asi chtěla zabít nebo co, ale jela podobně jako jezdím já, akorát se silnějším a lépe sedícím autem. No, občas jsem se už viděla, jak válíme kotrmelce v poli :-)) s Harinkou jsme si pak vystály několikakilometrovou zácpu před Prahou, tak jsem zkontrolovala všechnu muziku co mám v autě a Hari se pěkně vyspinkala a pak už jsme doma padly za vlast. Každopádně sraz byl i přes mírné nepohodlí super, kemp a chatičky luxusní, paní správcová hrozně hodná a ochotná a všem se nám tam hrozně líbilo. Ještě jednou děkujeme za dárečky /ty co jsme zničily tak dodáme/ a taky Apolence za její neutuchající péči, bez který by nám tam bylo víc ouvej :-))) a doufám, že příště už nás bude víc!

FOTKY